Svatý otče Dominiku, chceme Tě mít stále na očích jako svůj vzor. Vyučuj nás Ty sám svým ctnostem, abychom byli solí a světlem ke chvále Boží a ke chvále Tvého dominikánského řádu. Ty jsi slíbil bratru, který se bál kázat, že ho budeš dvakrát denně přinášet v modlitbách před Boží Tvář. Přinášej před Boží Tvář i nás, Tvé slabé bratry a sestry, aby nás na Tvou přímluvu a na přímluvu Panny Marie, Matky dominikánského řádu, naplnil Duch svatý, aby naše slova byla Duch a Život.
Na závěr každého rozjímání se doporučují obvyklé modlitby.
První den: O pravdivosti a kajícnosti
Svatý Dominik nikdy nekáral v hněvu. Odešel, a teprve druhý den se vrátil mírný jako beránek, aby řekl: Bratře, zhřešil jsi...
Vidět sám sebe pravdivě je milost Boží, o kterou bychom měli prosit. Zejména hřích pýchy je námi tak prorostlý, že bez světla Boží milosti snad ani nejde odhalit. Ale pokud nám Bůh prokáže takové milosrdenství a ukáže nám naše hříchy, nezbude nám než pokorně zašeptat „Mou obětí, Bože, je zkroušený duch. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.“ Od té chvíle bude naše kajícnost upřímná. Kdo se vidí pravdivě, nemůže nebýt pokorný a kajícný. „Láska má za kojnou pokoru, a pokora se rodí z poznání“, říká Kateřina Sienská. Svatý Dominik byl průzračně pravdivý a jeho kajícnost je legendární. Třikrát denně se bičoval: jednou za své vlastní hříchy, podruhé za hříšníky, potřetí za duše v očistci...
Pokud cítíme, že musíme napomenout bratra nebo sestru, udělejme to laskavě jako náš Pán v příběhu o bohatém mládenci. S láskou na něj pohlédl a řekl: Jedno ti ještě schází... Pokud náš bratr, který nás napomíná, není laskavý jako náš Pán a jeho kritika se nás tvrdě dotkne, je potřeba si v prvé řadě přiznat: Ano, Pane, tohle mě skutečně ranilo. Nejsem ještě tak dokonalý, jak jsem si myslel. V tom je pravdivost k sobě. Pak nám Pán pomůže přijít na to, proč to s námi tak zamávalo a co se s tím dá dělat...
Dobrý Bože, dej nám na přímluvu svatého Dominika a Matky Boží Panny Marie odvahu slyšet pravdu a rozvážnost říkat pravdu. Dej nám srdce dychtivé poznat pravdu a silné, aby sneslo pravdu. Dej, abychom vždy směřovali k Tvému Synu, který je Pravda.
Druhý den: Žít ze Slova
Svatý Dominik měl vždy při sobě Matoušovo evangelium a Pavlovy listy a čítal je tak často, že si je navždy vryl do paměti.
Na počátku bylo Slovo. Bůh se jednou provždy vyjádřil tak, že Jeho Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tak i na počátku našeho duchovního života je Boží slovo. Slovo čtené, obdivované, studované a vstřebávané. Tak jako tvrdý chléb tak dlouho přežvykujeme, až se stane stravitelným, tak i slova Písma svatého musíme číst stále znovu, až se nám stanou srozumitelnými a vpálí se nám nesmazatelně do duše. A tak jako spolknutý chléb strávíme a promění se v naše tělo, tak vstřebáme slovo Boží, že se stane s námi jedno a promění nás, abychom nabyli stejné podoby s Tím, kterého milujeme. V Písmu k nám mluví sám Bůh. Vtělený Bůh, který jako každý jiný člověk dostal jméno, ale Jehož Jméno je nad každé jiné jméno a při Jehož Jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí vyznat, že Ježíš Kristus je Pán. Uvádějme vždy hned ve skutek to, co jsme čtením pochopili, i kdyby toho zatím nebylo moc.
Dej nám, Bože, na přímluvu svatého Dominika a Naší Matky Panny Marie neuhasitelnou žízeň po Tvém Slově. Dej, aby se nám vrylo žhavým písmem přímo do srdce, aby nám bylo světlem na cestě k Tvému Synu. Dej nám úctu k Tvému Jménu a odvahu ho hájit v národě, který Tvé Jméno považuje za bezvýznamné citoslovce.
Třetí den: Modlitba
Svatý Dominik nabádal bratry k modlitbě a sám se modlil nejvíc ze všech.
Dva největší světci všech dob – svatý František a svatý Dominik – měli jedno společné: byli to velcí mužové modlitby. Oba odcházeli do ústraní kvůli modlitbě a když se vrátili k lidem, jejich kázání dokázala fascinovat davy. V čem je tajemství modlitby?
Modlitba je oběť. Jako kněz přinášel býčky k oběti, my v modlitbě obětujeme sami sebe. Darujeme se Bohu k dispozici. I když se cítíme před Bohem jako kámen, zcela bez citu, obětujeme mu svůj čas. Tuto půlhodinu jsem zde, Pane, jen pro Tebe. Moje srdce je poušť, ale každé zrnko písku Tě bude chválit a oslavovat.
Modlitba je vztah. Spěcháme k Milovanému a rádi pobýváme v Jeho přítomnosti. Nemusíme si dělat starosti, co mu řekneme. Můžeme jen tak spočinout, vždyť jsme s Milovaným, který nám rozumí i beze slov. Být člověkem modlitby neznamená chodit se modlit, ale vytrhovat se z modlitby kvůli nějaké důležité činnosti.
Modlitba je rozhovor. V modlitbě s Bohem probíráme své záležitosti a nalézáme vhodná řešení. V modlitbě předkládáme Bohu své bližní a prosíme o dary pro sebe i pro ostatní. V modlitbě dáváme Bohu také dost prostoru, aby nám mohl odpovědět.
Dobrý Bože, dej nám na přímluvu svatého Dominika a Matky Boží Panny Marie touhu po modlitbě, která je důvěrným vztahem k Tobě. Dej, abychom měli stále před očima příklad svatého Dominika, který nám ukázal, jak se máme modlit. Svatý Dominiku, vypros svému řádu svou schopnost vroucí modlitby!
Čtvrtý den: Contemplata aliis tradere
Svatý Dominik dbal na to, aby pokud možno každý den pronesl bratřím kázání, které bylo plodem jeho modliteb a rozjímání.
Jsou řády aktivní, které nalézají Krista v trpících a slouží jim v nemocnicích a jiných zařízeních, jsou řády kontemplativní, které slouží v samotě Bohu a nalézají v něm své bližní a vyprošují světu mnohé milosti. A pak je řád dominikánský, který prochází dějinami se zpěvem Salve Regina na rtech. Velebím tě, můj Bože, že jsi mě povolal právě k následování svatého Dominika! Zatímco spisovatelé jiných řádů řešili otázku, jak najít čas k modlitbě, dominikánští autoři psali o tom, jak nejlépe využít čas. Dominikán se modlí vším, co dělá, proto se modlí pořád. Nemučí se těžkostmi v modlitbě, když se nemůže modlit, jde studovat. Jeho studium plynule přechází v rozjímání a rozjímání v modlitbu. O plody svého rozjímání se ochotně dělí s ostatními v kázání, v publikování v časopisech nebo na webu. Mezi dominikány jsou spisovatelé, učenci, profesoři, ale také mučedníci, vyznavači a mystici. Dominikán nepřekročí lhostejně trpícího. Dominikán miluje samotu s Bohem. Obojí mu ale poskytuje prostředky pro zvěstování evangelia. Když dominikán pomáhá, zvěstuje Krista. Když odchází do samoty, je to proto, aby mohl lépe zvěstovat Krista. Posláním a cílem života dominikána je být apoštolem.
Dobrý Bože, abychom mohli mluvit o Tobě, musíme být Tebe plní. Dej nám na přímluvu svatého Dominika a Matky Boží Panny Marie hojnost Tvého svatého Ducha, daruj nám ducha Božího dětství, abychom v důvěře volali Abba, Otče a abychom Tvou blízkost dokázali zvěstovat svým bližním.
Pátý den: Milovat hříšníky
Svatý Dominik pro lásku ke svým bližním zapomínal na únavu a využil každé příležitosti k rozhovoru. Když zjistil, že hostinský, u kterého měl zaplacený nocleh, vězí v bludu, celou noc s ním hovořil, aby ho vrátil na správnou cestu.
Lidé kolem nás jsou většinou zajištění, mají co jíst, mají kde bydlet. Strádání a bída, které pociťují, jsou hluboko v jejich nitru. Lidé postrádají lásku. Když jim přijdeme zvěstovat, že je Bůh miluje, vysmějí se nám. Neznají Boha. Jak mohou věřit v Boží lásku, když nepoznali ani lidskou? Každá sebevražda je naše selhání, protože jsme přehlédli člověka, který někoho zoufale potřeboval. Naše hlásání musí začít nejdříve trpělivým nasloucháním. Svatý Dominik si uvědomoval, že bohatí papežští legáti ve skvělých šatech a kočárech s mnoha zavazadly nemohou uspět u bludařů, kteří si cenili chudoby. K chudým je potřeba přicházet jako chudý, k vězňům jako vězeň, k nemocným jako nemocný, k fanouškům jako fanoušek. Přemýšlejme, ke které skupině lidí cítíme soucit. Je třeba objevit své nadání. Získat něčí důvěru vyžaduje trpělivou práci srdce. Nechtějme obracet hříšníky po tisících. Buďme vděčni za každého jednotlivce, a když se to povede, řekněme: „Jsem neužitečný služebník. Udělal jsem jen, co jsem měl udělat.“
Dobrý Bože, dej nám na přímluvu svatého Dominika a Matky Boží Panny Marie, abychom dokázali překonat svůj strach a svoje sobectví a byli schopni darovat své srdce hříšníkům, abychom za ně na oplátku pro Tebe získali jejich duše.
Šestý den: Laudare, benedicere, praedicare
Svatý Dominik miloval krásu a vznešenost liturgie a vytrvale se účastnil společné modlitby oficia a vedl k tomu i své bratry.
Slova tohoto základního dominikánského motta jsou vzata z mešní liturgie a liturgie je základní charakteristika dominikánství. Dominikán bez liturgie by byl jako pták bez křídel. Dominikán je člověk fascinovaný Kristem, kterého oslavuje v liturgii, kterého studuje a poznaného zvěstuje. Fascinovaný Kristem, který o sobě řekl: „Já jsem Cesta, Pravda a Život.“ Liturgie je život. Je to Kristovo eucharistické srdce tepající dějinami Církve od počátku až po současnost ve všech koutech světa. Dominikán se účastní pokud možno denně mše svaté. Dominikán se rád modlí breviář a dává přednost společné modlitbě breviáře před soukromou. Dominikán se dobrovolně vzdává vlastního množství slov, aby se připojil k proudu liturgické modlitby Církve. Nechme se uchvátit žalmy! Objevujme krásu liturgie se svatým Dominikem!
Dobrý Bože, dej nám na přímluvu svatého Dominika a Matky Boží Panny Marie, abychom prožívali liturgii tak niterně jako sv. Dominik a abychom nacházeli radost v Tvé oslavě, abychom plni radosti z Tebe dobrořečili svým bližním a svým příkladem jim hlásali blaženost života v Tvé přítomnosti.
Sedmý den: Vnitřní ticho
Svatý Dominik se snažil jít ve šlépějích svého Spasitele. Často se o samotě modlil.
Proč mužové modlitby odcházeli do samoty? Aby se v tichu klaněli Bohu. Aby naplnili své nitro tichem. „Já jsem pramen vody živé. Kdo ze mě pije, nebude žíznit navěky.“ Boží ticho vyplní každou skulinku duše. Boží ticho sytí naši duši a naplňuje ji pokojem. V Božím tichu dýchá naše duše a cítí se v bezpečí jako dítě u své matky. Kontemplace je dar od Boha, který si nemůžeme nijak vynutit. Ale můžeme se pro přijetí takového daru disponovat cvičením v usebranosti, pěstováním vnitřního ticha. Svatá Kateřina Sienská ho nazývá „vnitřní celou“. Jak dosáhnout takového ticha?
Najít si svůj koutek, tichý prostor bez lidí, modlit se a naslouchat. „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku a zavři za sebou dveře“ (srov. Mt 6,6). Vzdát se všeho, co by mě mohlo odvádět od Boha, modlit se a naslouchat. Vzdát se sebe jako středu, kolem kterého se všechno točí, a naslouchat. Nedělat to všechno proto, aby se naše pýcha mohla nadouvat, jak jsme dobří, ale z touhy po Kristově blízkosti. Budeme-li to dělat dostatečně trpělivě, vytvoříme si v sobě vnitřní tichý prostor, do kterého se budeme moci kdykoliv uchýlit. Budeme mít své ticho s sebou i v největším městském rámusu. Jak říká Kateřina Sienská: můžeme pracovat v kuchyni, ošetřovat nemocné, aktivně sloužit lidem, a zároveň se klanět Bohu ve své vnitřní cele.
Dobrý Bože, Ty se nám chceš darovat v plnosti. Prosíme Tě, vlej nám do srdcí na přímluvu svatého Dominika, sv. Kateřiny Sienské a Matky Boží Panny Marie velkodušnost, abychom se Ti dokázali cele a bez podmínek darovat a hořeli touhou Tě přijmout.
Osmý den: O bratrství a sesterství
Svatý Dominik byl přísný k sobě, ale laskavý k bratřím. Dbal, aby bratři měli dost jídla a posílal je odpočinout, zatímco se sám postil a modlil, často celou noc.
Svatý Dominik byl zcela prosáklý duchem evangelia. Přečetl si, jak žili a hlásali evangelium prvotní křesťané v době apoštolské a okamžitě to začal uvádět do praxe. Když to šlo v prvním století, proč by to nemohlo jít ve třináctém nebo jednadvacátém století? Jestliže Kristus poslal učedníky po dvou, aby kázali, udělal Dominik totéž. Protože Kristus řekl: „Učte se ode mne“ (srov. Mt 10,43), Dominik se učil. Byl tichý a pokorný srdcem jako náš Pán a velmi si přál, aby jeho bratři byli jedno. Chceme-li být dobrými syny a dcerami svatého Dominika, musíme dělat totéž. Buďme rychlí v naslouchání, ale pomalí v mluvení a v hněvu (srov. Jak 1,19). Usilujme o jednotu. Naše zanícení pro vlastní pravdu by nemělo zadupat do země pravdu našeho bližního. Uvádějme ve skutek to, co čteme v Písmu. „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem“ (srov. Mk 10,43). Svatý Dominik nezanechal svému řádu dědictví hmotných statků, ale nebeské milosti. „Jeho poslední vůlí bylo, aby měli lásku, aby si uchovali pokoru a zachovávali dobrovolnou chudobu“ (Jean de Mailly).
Dobrý Bože, dej nám na přímluvu svatého Dominika a naší Matky Panny Marie, abychom tvořili v tomto rozděleném světě ostrůvky pravdy a lásky, abychom pro lásku k pravdě nezapomínali na lásku k bližnímu a abychom byli jedno, jak sis přál, aby svět uvěřil, že jsi nás poslal.
Devátý den: O Matce Boží
Svatý Dominik vroucně miloval Matku Boží.
Ale ta láska byla oboustranná! Také Panna Maria vroucně milovala svatého Dominika a svou lásku přenesla i na Dominikovy duchovní syny a dcery, celou dominikánskou rodinu. Panna Maria se upřímně raduje z každé duše, která se rozhodne jít ve stopách jejího milovaného syna, svatého Dominika. Nejen blaženému Reginaldovi podala Matka Boží dominikánský hábit, ale podává ho i nám ostatním, přestože ji vlastníma očima nevidíme jako on. Tak jako chodila se svým Synem a Jeho učedníky po Svaté zemi, ve své pokoře téměř neviděna a nepovšimnuta, tak doprovází nenápadně i nás, tiše naslouchajíc našim modlitbám, aby svým neodolatelným způsobem mohla říci Kristu: „Už nemají víno“ (srov. Jan 2,1-11). Berme tedy s radostí do rukou růženec a oslovujme často Matku Boží andělským pozdravením. V evangeliu čteme, že lidé řekli Kristu: „Je tady Tvoje matka a Tvoji bratři.“ Na konci časů andělé řeknou Kristu Králi v nebesích: „Je tady Tvoje Matka a přivádí Dominikovy bratry a sestry.“ Není úžasné k nim patřit?
Bože v Trojici jediný, dopřej nám milost, abychom byli oslavou Otce, abychom byli jedno podle přání Tvého Syna a abychom plni Ducha svatého nalézali Tvou pravdu. Dej, aby život dominikánské rodiny byl chválou Tvého milovaného služebníka svatého Dominika. Dej nám na přímluvu Kristovy i naší Matky hojnost nových povolání, aby plamen, který jsi vrhnul na svět, se rozhořel svatou vírou po celé zemi od východu až na západ.
Amen.
sepsala Jitka Hosanna Štěpánková