Laická sdružení sv. Dominika patří k těm větvím dominikánské rodiny, které byly dříve souhrnně označovány názvem třetí řád. Jejich vznik pravděpodobně souvisí s rozsáhlým laickým hnutím v církvi koncem 11. století, kdy vznikala kající bratrstva vyznačují se odříkavým způsobem života, častou modlitbou a kajícností a věnující se službě nemocným a opuštěným. Bratrstva vznikající v blízkosti dominikánských kostelů nebo klášterů přejala často spiritualitu této řeholní rodiny a podřídila se pravomoci místního představeného. Koncem 13. století dostává toto hnutí kajícníků pevný právní rámec a v roce 1285 vypracovává magistr Řádu Munio de Zamora s papežským souhlasem první Řeholi kajícníků sv. Dominika. 1 Dnes řadíme Laická sdružení sv. Dominika mezi veřejná církevní sdružení (konsociace). Nejsou řeholním společenstvím, jejich členy jsou muži i ženy, svobodní, ženatí či vdané žijící běžným způsobem života ve světě, ve svých domovech a rodinách, kde svým jedinečným způsobem naplňují poslání Řádu. Nejde jim pouze o vlastní posvěcení, ale po vzoru sv. Dominika touží po spáse všech duší. Prostředkem k dosažení tohoto cíle jim je studium, modlitba a apoštolát. "Hlavní zdroje, ze kterých čerpají sílu jsou: naslouchání Božímu slovu a čtení Písma sv., častá účast na mši sv., časté přijímání svátosti smíření, slavení liturgie hodin spolu s celou dominikánskou rodinou, růženec, rozjímání, kajícnost, stálé studium, úcta k Panně Marii, k sv. otci Dominiku a ostatním řádovým světcům, pravidelná duchovní obnova." (Srv. Stanovy Laických sdružení sv. Dominika, čl. 10). Vedle svědectví života, modlitby a oběti má dnes apoštolát Laických sdružení sv. Dominika tyto formy: výuka náboženství, práce ve farnostech (farní rady, farní charity), práce s mládeží, příprava ke svátostem, služba lektora a akolyty, péče o nemocné a opuštěné, vydavatelská a překladatelská činnost apod. - to vše v úzké spolupráci se všemi větvemi dominikánské rodiny. Laická sdružení sv. Dominika zakládá na základě starobylé výsady provinciál Řádu se souhlasem diecézního biskupa. Na území provincie zastupuje celé sdružení provinční moderátor (z řad laiků). Podle místa bydliště případně podle konkrétního apoštolského zaměření vznikají menší společenství (tzv. místní sdružení). Každé z nich má v čele svého představeného (laika) a radu místního sdružení. V záležitostech nauky a v duchovním životě pomáhá členům sdružení řádový asistent, kterým je nejčastěji řádový bratr - kněz. Zájemci o členství v Laických sdruženích se mohou obrátit přímo na konkrétní (nejbližší) místní sdružení. Po určité době "seznamování" (postulát) mohou být do sdružení přijati a po skončení zkušebního období (noviciát) skládají slib života podle Stanov Laických sdružení sv. Dominika obvykle na tři roky. Následně mohou tento slib obnovit nebo složit slib věčný.

Co to jsou vlastně ti terciáři?

Terciář není mnich nebo jeptiška na poloviční úvazek. Terciář žije ve světě se svou rodinou, ale zůstává rovněž ve společenství s ostatními terciáři, pravidelně se s nimi setkává a žije spiritualitu svého řádu, i když není řeholník.

Není na terciáře kladena velká zátěž?

Podle Partikulárních směrnic (čl. 12), platných pro naše území, má terciář minimum povinností. Patří mezi ně:
- denně se pomodlit Salve Regina a O lumen.
- denně se pomodlí za zemřelé členy a dobrodince dominikánské rodiny (tradiční řádovou modlitbou za zemřelé je žalm 129 De profundis a Odpočinutí věčné).
- alespoň jednou týdně ať se každý člen LS pomodlí část liturgie hodin a část růžence; nejvhodnější dobou pro tyto činnosti je neděle, den Páně, případně ostatní významné dny liturgického roku a dominikánského kalendáře.
- zúčastnit se každoročně alespoň dvoudenní duchovní cvičení (pokud možno společně s ostatními dominikánskými laiky).

Co musím vědět a znát, abych u vás nebyl za blba?

Hlavními pilíři dominikánské spirituality jsou modlitba, studium a apoštolát. Ale studiem se myslí v prvé řadě studium Pravdy (Boha) z Písma a ze Zjevení, to znamená, že stačí schopnost číst a čtenému rozumět. Nejsou mezi námi jen vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale také prostší, poznávající Boha na sobě přiměřené rovině znalostí. Členem jednoho z místních sdružení byl i mentálně postižený obyvatel sociálního ústavu, a měl ze všech největší povolání k apoštolátu.

Jaké musím splňovat podmínky

Kdo chce být terciář, musí být pokřtěný a biřmovaný katolík, žijící v platném manželství nebo svobodný, nedávající svým způsobem života veřejné pohoršení. Svatost se nevyžaduje :) Ale směřovat k ní je povoláním všech křesťanů.

Jste otevření? Nejste (do sebe) uzavřená skupina?

Každé místní sdružení je otevřené a může do něj přijít kdokoliv. Také může kdykoliv přestat chodit a nemusí nic vysvětlovat. Pokud se rozhodne k nám přidat, přijme obláčku (symbolické obléknutí části řádového roucha - škapulíře), což symbolizuje počátek nového života, a zároveň přijímá i nové jméno, zpravidla některého dominikánského patrona. Pokud vytrvá ve svém rozhodnutí, po roce přípravy a duchovního vedení složí dočasné sliby (na tři roky nebo kratší dobu), že bude žít způsobem vlastním dominikánským laikům. Toto období je jakousi zkušební dobou, kdy si má člověk ověřit, že cesta, kterou si zvolil, je pro něj skutečně ta pravá. Po třech letech přestane být jakkoli vázán a je zcela volný nebo si zvolí cestu dominikánskou a složí opět sliby na určitou dobu nebo sliby doživotní.

Jak jsou terciářské sliby závazné?

Svatý Dominik trval na tom, že nechce, aby sliby byly závazné pod hříchem, protože chtěl, aby je členové dodržovali dobrovolně a z lásky. Toto se dodržuje dodnes. Nikoho není za nedodržení slibů nijak postihován, ale takový člověk sám sebe připravuje o účast na milostech, které plynou z jeho sounáležitosti s celým řádem.

V čem jste jiní než ostatní? Proč bych měl být zrovna dominikán?

K Bohu vede mnoho cest a Bůh sám nám ukazuje, kterou se máme vydat. Naše cesta je cesta poznávání Boha rozumem, modlitbou, které ustí do touhy sdílet poznané s ostatními a získávat je pro Krista.

Máte nějaké slavné terciáře?

Nejznámějšími dominikánskými terciáři jsou sv. Zdislava, patronka rodin a patronka celé české dominikánské provincie, sv. Kateřina Sienská, spolupatronka Evropy a učitelka Církve, a sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, který je kandidátem na titul učitel Církve pro své učení o Panně Marii a z poslední doby bl. Pier Giorgio Frassatti, italský terciář, který je vzorem pro mládež.

 

Dominikáni mají několik hesel, která shrnují jejich cíl a poslání, případně cestu, po které následují Krista a příklad svého zakladatele sv. Dominika. Mezi nejčastější patří:

VERITAS (pravda)

Podle Písma je Bůh pramenem pravdy: "To hlavní v tvém slovu je pravda" (Ž 119, 160); "Já Hospodin vyhlašuji spravedlnost, prohlašuji právo" (Iz 45, 19). On vede svůj lid v pravdě: "Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě" (Ž 25, 5); "Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy" (Ž 86, 11). Sv. Tomáš Akvinský tvrdí, že pravda není pouze v Bohu, ale že On sám je pravda, je první nejvyšší pravdou (Summa theologiae, I.q 16.a5).
V Ježíši Kristu se Boží pravda plně projevila: "plný milosti a pravdy" (Jan 1, 14). Přišel jako "světlo světa" (Jan 9, 5) a jako "Pravda" (Jan 14, 6), aby tato slova potvrdil: "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě" (Jan 18, 37). Jeho učedníci pokračovali v jeho slibu, protože "poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými" (Jan 8, 32).
Následovat Krista znamená žít podle Ducha, kterého poslal - "Ducha pravdy" (Jan 14, 17; 15, 26; 16, 13), který vydal svědectví o Ježíši a posvětil učedníky v pravdě (Jan 17, 17). Milujte pravdu (2Te 2,10) a "buďte pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáte v Krista" (Ef 4, 15). Být křesťanem znamená být členem Kristova těla (Řím 12, 5; Kor 12, 27; Ef 4, 15) - Církve (Kol 1, 24), která je "sloupem a oporou pravdy" (1 Tm 3, 15). Katechismus učí, že člověk od přirozenosti touží po pravdě; má povinnost ji ctít a dosvědčovat. Je též vázán přidržet se poznané pravdy a podle jejích požadavků zařídit celý svůj život (§ 2467). Přesvědčení, že Bůh je náš počátek i náš konec, že vycházíme od něho a k němu se vracíme, že sám je pravda, která nás osvobodí, je základem každé dominikánské činnosti. Hymnus Adoro te devote (od sv. Tomáše Akvinského) říká: "V něm je základ pravdy všemu lidstvu dán". V konečném závěru můžeme říci, že všechno je o lásce: koho milujeme a jak moc. Proto, abychom mohli více milovat Boha a svého bližního, je potřeba více Boha poznávat a poznat sám sebe. Poznání pravdy nám tedy slouží k lásce. Sv. Dominik se snažil o spásu duší u svých posluchačů kázáním pravdy. Ustanovil studium jako způsob dominikánské askeze tak, abychom mohli důkladněji a přesvědčivěji kázat o pravdě. Sv. Tomáš Akvinský, jako každý dobrý dominikán, pevně věřil, že nejenom existuje někde pravda, ale že pravdu můžeme nalézt kdekoliv. Bral všechny námitky vážně, starostlivě rozlišoval, zda se jedná o pravdu nebo o omyl. To je také dnes základem moderní teologie, která používá formu dialogu, protože hledání pravdy je společnou cestou k odhalení.
Záměrem dominikána nesmí být zničení svého oponenta, ale hledání a vytváření dialogu na stejných základech pravdy. Naše snaha o pravdu nezbytně znamená, že ji máme vysvětlovat a bránit tak, že se staneme apologety pravdy. Papež Honorius III., který oficiálně potvrdil náš Řád, řekl sv. Dominikovi: "Jsme přesvědčeni, že bratři tvého Řádu budou mistry víry a pravého světla světa".
Velká světice a dominikánka, sv. Kateřina ze Sieny, shrnula svůj ideál do vlastní modlitby: "Bože, uděl, abych mohla vždy být milovnicí a hlasatelkou pravdy a kvůli pravdě mohla také zemřít (Dopisy, 277). V takovéto lásce k pravdě je velkým vzorem všech dominikánů naše Paní, Maria, Matka Ježíšova. Otevřela své srdce a mysl pro Boží pravdu, kterou jí Bůh poslal, a snažila se touto pravdou inspirovat a dávat ji ostatním (Jan 2, 5), přestože jí samé to přinášelo bolest (Lk 2, 35; Jan 19, 25). Navíc poznala svého syna jako Pravdu a rozvažovala o slovech a událostech jeho života (Lk 2, 19.51).

LAUDARE, BENEDICERE, PRAEDICARE (chválit, dobrořečit, kázat)

Toto moto pochází z mešní preface k Panně Marii. Kardinál biskup z Porto (papežský legát a cisterciácký mnich) byl vyslán k dominikánům do Boloně, aby se přesvědčil o povaze právě nově založeného Řádu. Otevřel na oltáři misál a když uviděl slova na začátku preface, všechny jeho pochybnosti byly rozptýleny. V prefaci čteme: "Vere dignum et iustum est, aequum et salutáre, nos tibi semper et ubíque grátias ágere: Dómine, sancte Pater, omnípotens aetérne Deus: Et te in beátae Maríae semper Vírginis collaudáre, benedícere et praedicáre. Quae et Unigénitum tuum Sancti Spíritus obumbratióne concépit, et, virginitátis glória permanénte, lumen aetérnum mundo effúdit, Iesum Christum Dóminum nostrum". Tato fráze se velmi rychle ujala mezi dominikány pro svou výstižnost. Tomáš Agni (přijal sv. Tomáš Akvinského do Řádu) vysvětluje: "laudáre - chválit, to znamená modlitbu božského oficia; benedícere - dobrořečit, žehnat každému, s kým se setkáme v rozhovoru; praedicáre - kázat (hlásat) mezi lidmi a klérem".
Zkontextu preface vyplývá, že předmětem chvály, žehnání a hlásání je Bůh Otec ve vtělení svého jediného Syna a v síle Ducha svatého. Dominikánská spiritualita je tudíž trinitární a inkarnační. Jediný, pravý a živý Bůh je námi hlásán jako trojjediný: Otec, Syn a Duch svatý.
Toto tajemství Nejsvětější Trojice je známo pouze nám křesťanům, protože bylo zjeveno Synem - Slovem, které se stalo tělem, Ježíšem Kristem. Bůh se sám stal jedním z nás, vykoupil celé stvoření a posvětil nás, když z nás udělal Boží děti skrze dary Ducha svatého. Díky tomu víme, že všechno, co Bůh činí, je dobré a hmota není zlo. To je to, co vtělení naznačuje: Bůh sám nepohrdl tělesností, ale přijal lidskou přirozenost. Ježíš Kristus je tedy pravý Bůh a pravý člověk. Bůh se narodil z Marie a Maria ho kojila. Byl obětován Marií a Josefem. Bůh žil mezi námi. Bůh trpěl s námi a za nás. Bůh krvácel a zemřel pro nás na kříži. Bůh vstal z mrtvých.
To by nám mohlo pomoci pochopit velkou úctu dominikánů k Matce Boží, Panně Marii. Ona je zárukou skutečnosti vtělení. Pro její spolupráci a s její spoluprací se Bůh stal jedním z nás. Maria byla vždy velmi blízko přítomna v životě a službě Ježíšově: v jeho dětství (Mt 2, 11), na počátku jeho působení (Jan 2, 1-11), při jeho smrti (Jan 19, 25) a na počátku Církve (Sk 1, 14). Proto je nanejvýš vhodné, aby se dominikáni snažili laudáre, benedícere et praedicáre Boha v životě Marie.

CONTEMPLATA ALIIS TRADERE (předávat ovoce vlastního rozjímání)

Toto moto se objevuje u sv. Tomáše Akvinského v Summa theologiae ve své plné podobě jako contemplare, et contemplata aliis tradere (II-II.q188.a7). To znamená rozjímat a předávat druhým plody vlastního rozjímání. Elegantně zachycuje podstatu dominikánského života: zdařilou kombinaci kontemplativního života (rozjímat) s aktivitou (předávat druhým plody vlastního rozjímání). Dominikáni nejsou pouze aktivní v apoštolátu a také nejsou pouze kontemplativním a mnišským řádem. Jsou obojím. Jedno oživuje a druhé vyživuje. Rozjímáme v řádu, abychom mohli něco plnohodnotného dávat; studujeme v řádu, abychom mohli plnohodnotně hlásat. Základem toho všeho je naše vlastní modlitba, náš společný život a samozřejmě Písma. Toto všechno plně podporuje naše studium, naše rozjímání a naše hlásání. Jako v případě učedníků jdoucích do Emauz i naše srdce hoří v nás, když nám Kristus otvírá Písma skrze naše rozjímání (Lk 24, 32), a my hlásáme a zvěstujeme jeho radostnou zvěst (Lk 24, 34). V tom všem je velkým vzorem opět blahoslavená Panna Maria. Ona naprosto otevřeně přijala slovo Boží a žila podle něj (Lk 1, 38.45; 11, 28). Uvažovala nad andělským pozdravem (Lk 1, 29), nad událostmi Ježíšova života (Lk 2, 19.51) a následovala vůli Boží. Radila druhým, aby jednali stejně (Jan 2, 5). Pravděpodobně znala důvěrně Písma, protože rozuměla tomu, jak je má naplňovat ve svém životě, a byla schopna hlásat pravdu svým životem (Lk 1, 46-55). Skrze své hluboké spojení a spolupráci s Boží milostí Maria přijala a nesla největší plod své kontemplace, svého Syna Ježíše Krista.

CUM DEO VEL DEO TANTUM LOQUENDO (Vždy mluvte s Bohem nebo o Bohu). 
Sv. Dominik často naléhal na své bratry, aby se pevně drželi tohoto pravidla. Je to výborné shrnutí dominikánské spirituality a zahrnuje stejnou ideu jako "contemplata aliis tradere". Je shrnutím aktivního a kontemplativního života.
VERBO ET EXEMPLO (Slovem a příkladem) 
Tato slova byla často užívána ranými dominikány jako "bojový pokřik". Vypovídá o našem záměru být členy Řádu kazatelů, protože naše hlásání nespočívá pouze na tom, co říkáme, ale také na tom, co děláme. Lidé budou vzdávat slávu Bohu, když uslyší radostnou zvěst a uvidí vaše dobré skutky (Mt 5, 16).
SUI SEQUENTES VESTIGIA SALVATORIS (Jít ve šlépějích svého Spasitele) 
Toto bylo často vyslovovaným heslem sv. Dominika. Zahrnuje jeho záměr v přijetí nové formy náboženského života. Život dominikána znamená spodobnit se s Kristem, být kazatelem na cestě. Všechny naše sliby poslušnosti, čistoty a chudoby jsou kvůli tomu, aby nás učinily svobodnými k následování způsobu života, jaký vedl na této zemi náš Pán Ježíš Kristus. Být dominikánem znamená být chudým hlasatelem jako náš Pán a Mistr.